Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vosto5 v D29, Pecka

7. 9. 2007

Dámy a pánové...ano - uhodli jste - dnes jsem se rozhodla Vám přiblížit náš víkend ve dnech 7.-9.9.2007. 7.9.2007 byl pátek. V pátek se konalo v divadle 29 v Pardubicích představení spolku Vosto5 - Stanďartní kabaret. Zouhy dostala pár dnů před mejl, kde se jí Elinka ptala na výpomoc, leč ouha, Zouhy nemohla - původně vůbec neměla jet do Pardubic, ale domů do Nalžovic. Na výpomoc jsem se tedy přihlásila já a Ida. Jak to tak bývá - ač něco má být tak, jak si člověk naplánuje, nakonec se to uskuteční úplně jináč a tudíž Zouhy do Pardubic nakonec přeci jenom jela. Akorát vypomáhat stejně nemohla, ptž. je hlava děravá a ztrácí všude doklady, musela si jít pro ně na policii, kam je někdo hodný odevzdal. My s Idou jsme tedy vyrazily do D29 a již jsme se hlásily, že jsme to my - ty dvě, které je zachrání a obětují se - budou stát u vlezu a trhat lístky. Vše nám bylo vysvětleno,co a jak a jelikož ještě zbýval čas, tak jsme zašly na cigaretu ven. A už kolem nás proudily davy známých i neznámých. Paráda. Po druhé cigaretě již přišel čas na stráž ke vchodu. Trhání nám šlo, řekla bych, velmi dobře. Trháme lístky Karkulce, Vláďovi, Ondroidovi, Rodriguezovi, Tomášovi...spoustě lidí a já si to již nepamatuji. Jakmile se vši nahrnuli dovnitř a bylo opravdu plno, vše vypuklo. Vosto5 rozjeli svou jízdu a můžu říct, že představení to bylo nadmíru povedené.Obrazek Tentokrát nebyli 4, jako obvykle, bohužel Tomina nedorazil, ale na vtipnosti představení to neubralo. Indiánská babička, Marcel, Kamil a Vanda, muž na ramínku, rodiče jedoucí na hory, zanechávající doma pubertální dceru, kt.domá chystá mejden, země plameňáků, kt.vládne velice starý plameňák se svou dcerou, kterou chce pro sebe získat medicinbal, oheň na kterém se dělá guláš v rychlovarné konvici, ježíš v tělocvičně, generace hippies a vraždy....to a mnoho dalšího. Neuvěřitelné. Pravda, že nakonec chyběla songa pro dobrou a ještě lepší náladu - Je to na hovno. Ale nevadí, snad příště......Každopádně, Zouhy stihla pouze konec, nějak to nestihla dříve. Po představení jsme se přesunuli všichni do báru. No - já jsem se začala celkem opíjet a nelíbilo se mi to, ptž.kolem se vši zdáli tak střízliví, že jsem se rozhodla, že chci bát taky střízlivá..ale nějak mi to nešlo. Nu - s houbou v ruce se těžko střízliví.....ehm.....nakonec došlo pivo a tak se lidé zasčali pomalu přesunovávat převážně do tenisu, kt.je nejblíž. Tak jsme se taktéž přesunuli. Onudy,kt.dorazila až po představení se zase odrazila a šla domů - únava. David šel taktéž pomalu domů. Zouhy s Eliškou ještě zůstaly na chvíli v 29. Asi dumaly nad nesmrtelností chrousta - každopádně se tvářily nadmíru zaujatě, tak jsme je s Idou opustily a šly se kouknout do Tenisu. Přisedly jsme k Ondroidovi, Rodriguezovi a Bíňasovi. V podstatě hned jsme šly hrát fotbálek a stalo se něco neuvěřitelného - za 5 her jsem dala pouho pouhé dva góly....3xfuj!Dostala jsem z toho mírnou depresi....Ida,kt.nehrála šla pro pití - a teď pozor - tady se projevil podvod večera - chtěla jsem pouho pouhou colu a ona mi donesla colu s rumem....jak mám potom asi střízlivět?!..3x fuj!každopádně jsem jí vypila..hehe....taktéž dorazil Mori. Zouhy mě vyměnila za Moriho ve fotbálku - neměla na vybranou - můj stav deprese byl zrovna na vrcholu - představa, že bych měla jít hrát a opět nedala gól, mě přímo děsila a neměla jsem daleko k pláči....no dobrá - trochu přeháním.....ale jen a opravdicky maloučko..Večírek v Tenisu tak nějak plynul. Rodriguez vytáhnul olivy...a pak jsme tak nějak odešli a ulicemi Pardubic opět zněla songa - Don´t worry, be happy...s písní na rtech jsme došli až do Sukovky a najednou stojíme pod naší teráskou a najednou odemykáme dveře a vši jdou k nám na víno. Bylo už hodně po půlnoci a přátelé - musím Vám vynadat, ptž.jste v baráku dělali neuvěřitelnej bordel. Někdo šel po schodech, někdo jel výtahem, někdo zvonil na zvonek ve výtahu a prostě tak....3xfuj, přátelé!:-)Každopádně jsme se usadili na terase, podávalo se bílé víno, poslouchaly se hlášky z Moriho mobilu a Rodriguez začal usínat. taky přišel hlad a vyhlásil se odchod na benzínku. Na benzínku jsme došli jen 3 - já, Zouhy a Mori. Bíňas nás opustil před barákem, kde si zavolal taxíka.Mori nás opustil na benzínce a my dorazily dom těsně před pátou. Ida už spinkala ve spacáku a Rodriguez nám squatnul rovnou celou postel. Při pokusu o jeho probuzení a přemístění někam jinam mi oznámil, že ho vydírám. No nevim, každopádně dobrá věc se podařila a za 4 miuty 5 jsme se zavřely svá krásná očka a nechaly si zdát o krásných dnech v Pardubicích, cheche.Druhý den nás probudili Rodriguez s Idou, že naproti v Tyršácích je mejdan,ať se tam jdem podívat...no - dětskou diskotéku jsme si nechaly rády ujít. Daly jsme cigaretu na balkóně, Rodriguez se poté rozloučil a my postupně vyrazily na oběd. Ehm - teda - vyrazily jsme společně...spíš jsme se postupně vystřídaly v koupelně, zabalily si si a povyrazily. Skončily jsme u Dušičků na pizze a těstovinách.Mňam,cheche.Po vynikajícním obědě, jsme se rozdělily. Zouhy šla na vlak a my s Idou na stopa směr Hradec Králové. Byl to přímo mezinárodní stop a kupodivu jsme ani nezmokly. nejdříve jsme si stoply číňana, co na nás mluvil po anlglicku, poté českou paní, co byla velmi milá a příjemná a nakonec Němce, co měl po autě rozeseté různé polské letáky a cigarety a nakonec s Idy vydyndal na mě číslo a včera mi napsal asi 5 sms....každopádně jsme byly dosti unavené, ptž.jsme mezi stopama hodně chodily...fuj - němec nám svým způsobem zachránil nohy, ptž. i když si zajel,tak nás hodil přímo na pecku,yes!A jaká byla Pecka?upřímně?VLHKÁ!Neustále mrholilo a foukal vítr....opít se nám nepodařilo, spíš jsme jen tak chodily a zíraly...nebyla zas až tak nálada,ale spousta známých a to bylo příjemné - Slimáček, Anežka, Pablík, Karkulka, Vláďa, Hanz, Ája, Eliška, Bohdanka....někoho bych nerada urazila tím, že ho zde nevyjmenuji, tak s tím přestanu, ale samozřejmě na Vás na všechny myslím!cheche:-)...no a pak přišlo překvapení večera, kdy jsem do sebe hodila panáka, otočila jsem se a můj pohled spočinul na Vaškovi z Double Bubble...cože?Vašek?co tady dělá?Běželo mi hlavou x otázek a nejlepší způsob, jak na ně získat odpověď byl za ním rovnou jít a zeptat se ho osbně. Myslím, že když mě spatřil, měl stejně zmatený výraz jako já. Upřímně jsme se zasmáli, že jsme se tu tak hezky potkali - hrál tam s kapelou Ostaš. Chtěla jsem jít původně spát,ale řekla jsem si, že na tuhle kapelu si teda počkám a  dobře jsem udělala....no - v práci už sjíždíme CD,cheche. Chvíli jsem tančila sama, chvíli s Anežkou a se Slimákem....a pak jsem již jen stála a užívala si krásnou atmosféru..Ida šla spát ještě před začátkme Ostaše, její škoda,že?:-)Chvíli potom,co dohráli Ostaš jsem chtěla také jít spát, tak jsem se tak nějak loučila, až jsem narazila opět na Vaška a nějak jsme se zapovídali, že jsem večerku protáhla ještě asi o hoďku. Na nádvoří se rozdělal ohýnek, vytáhly bubínky, Slimák rozjel zpěvovou sekci. Bylo to příjemné, ale únava útočila více a více a tak jsem to vzdala a šla za idou do stanu.Stan jsem kupodivu našla a ani neulétl - i když k tomu neměl daleko - chybělo nám několik kolíků a plachta vypadala, že se opravdu každou chvíli vznese. No - každopádně jsem si zalezla do stanu, následně do spacáku a doufala, že palchta vážně neodlétne. Ráno mě probudil zvláštní pocit, že jsem zaslechal své jméno. Měly jsme odjet s Vláďou autem do Phy, tak jsem se lekla,aby mě třeba nehledal..Vylezla jsem ze spacáku, následně jsem se vyhrabala i ze stanu(s příjemným pocitem, že ze stanu nic neulétlo a je celý) a trošku jsem zakopla...nevadí, každopádně jsem opravdu byla hledaná. Následovalo rychlé balení spacáků, věcí, stanu a již jsme mířili všichni k autu...Jojo, při nasedání do auta se mi povedlo se usadit na připináček na nástěnku - to bolelo, ale jelikož jsem holka veliká šikovná, zvládla jsem tu bolest, cheche..cesta byla zničená, nebyla jsem schopná ani mluvit, spíš jsem jen tak civěla do dáli a poslouchala klucí, jak něco sem tam prohoděj. Vláďa pospíchal - v jednu měl odjet na seznamovací kurs ze školou - za deset minut jedna jsme dorazili,kam potřeboval - jen tak tak. ..... pak přišlo loučení a s Idou jsme se vydaly ještě na guláš, ptž.jsme měly hlad. A to je konec, přátelé. Příchod domů a vana.....spánek,spánek,spánek a tak to má být.

něco málo na fotkách zde.

K.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář