Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rock For People

8. 7. 2007
Předem bych chtěla upozornit na případné nedostatky v textu-nenávaznost, nesmyslnost použitých slov apod. Tato paměť byla sepsána na koleni na vlakovém nádraží a dále ve vlaku v postopilostním stavu, ale pro zachování autentičnosti jej nechci měnit. Děkuji za porozumění.

Uff....kde začít? TAk asi takhle...4.7. 2007 něco kolem 15:45 zdrhám z práce a loučím se s Padede 2. polovinou. Vlak v 16.11 čeká jen na mě, až do něj nasednu a poveze mě do Hradce Králové na Rock for People. Byla jsem přesvědčena, že tam pojecu jen na otočku, mrknout, jak RFP v HK vypadá. Cestu jsem si krátila čtením knihy o pohlavním výběru, sleldováním zelené čmouhy za okny vlaku, protože takový dojem dělá přídroda, když "čumíte doblba", místy jsem čas čekáním vyplnila jakýmsi polospánkem či pozorováním zcela nezajímavých spolupasažérů.
Asi po hodině a půl jsem se ocitla na vlakovém nádraží v HK. Hledám bus, co mě doveze na letiště a docela se mi daří. Jsem trochu nervózní a zapaluji si svou první Startku, kterou jsem si zakaoupila v nádr. trafice (ač jsem se zapřísahala, že už kouřit nebudu). Za nedlouho přijíždí bus č. 15 (tuším) a já se vezu směr rock. Trošku se mi zvedá žaludek, protože do autobusu přistoupili samorosti se psy...a voněli nelibě.. No, nevadí-příjezd na letiště, výstup z MHD-rozhlížení se, kterým směrem se vydám-respektive hledání davu a zapojení se do něj. Během cesty do campu mi několikrát volá Háňa, že už na mě čekají. Přicházím do nekonečně vzhlížející fronty do stan. měst. Mám dojem, že tu budu čekat ještě v sobotu, kdy budou všichni odjíždět. A už vidím známou tvář. Blíží se Hanka a v ruce pevě svírá umělohmotný kelímek se zlatavou tekutinou, na jejímž vrchlu se mocně pohupuje pěna v rytmu festivalového větru. (pozn. Jak jsem mohla být schopná vymyslet tenhle obrat ve stavu, v kterém jsem to psala? No, možná právě proto...). Vítám jí s otevřenou náručí (Háňu). Padnutí si kolem krku, polibek, popadnutí pivčáka a první lok...hnedle to čekání bylo příjemnější. Asi po 20 minutách se mi na ruku upíná slušivá žlutá páska a já mířím ke stanu, kde mě vítá Bára s Jardou a já ochutnávám, co právě namíchali-myslím tonic s......s.......nevim, ale chutná mi to. Po pár doušcích poníženě píšu Arnoštovi a žádám ho volňase...hmm...nic. Takže se jde cálovat. Mám u sebe 2000,-Kč a už teď tuším, že to je málo.U vstupu jsem vyhodila 900,- Kč. Au au.....to bolí........a proto si jdem spravit náladu na bar.
Fernet.....zelená.........zelená...........pivčák.........zelená......další vykouřené startky.....zelená....ztrácím Báru s Hankou a hledám Ondříka. Jenže areál byl v tu chvíli pro mě jednou velkou neznámou a já bloudím. Ondřík přesně popisuje, kde stojí a já se ho zoufale snaažím najít. Obešla-ne oběhla jsem celý areál a hledala Ondříka s Tomášem. Pamatuji si, že jsem si říkala, že nesmím ztratit bundu, kterou jsem si důmyslně zavěsila na příruční zavazadlo. A hned poté, co jsem našla O+T na stagei, kde jsem mimochodem stála celou dobu před tím, než jsem je začala hledat, jsem zjistila, že bundu nemám....po ani ne 2 hodinách první věc ztárta (když nepočítám Hanku s Bárou). Dohrávají Levellers. Nebo už dohráli? Jajajaj....Mocně alkoholizuji dál a bavím hochy, jež ze mě mají evidntně srandu...(nudu? ) Teď si přesně nevybavím jaké, ale určitě nějaké kapely jsme ještě shlédli. Pak mě O+T opusitli a odjeli domů. Já šla hledat Arnošta, což se mi podařilo dovršit tím, že jsem ho našla. Pamatuji si nějaký rozhovor a průlez na backstage, kde vidím další známé tváře s nimiž najednou sedím, kradu jim pivo, pokuřuji a následně usínám v gauči...Celkem rychle se vzpamatovávám a opuštím backstage-rozhořčená, znechucená umělci a jejich grůpís-hehehehehehehe, konečně to můžu použít a říct, že se mě to netýká. Zkrátka opouštím komerční večírek a jdu hledat stan. Ha! Našla jsem ho a ukládám se v předsíňce, zavírám oči a vím, že mě teď budue hrozně bavit, dívání se na svá víčka zevnitř..
Ráno-šok-kde jsem? -zima-horko-únava-lehhká kocovina. Bereme si tágo a odjíždíme k Hančiným pqarodičům, kde spácháme dokonalou očistu a obídek. Návrat do areálu. S Bárou jdu na Imodium, které mě po 2 písních začalo nudit. Opuštím B., ztrácím se, dávám si první pivčák. Povětšinu času trávím sama, a zorientovávám se v prostoru i času. Poslouchám hudbu (Mňága,...Gaia,..), přemýšlím, popíjím a idkyž jsem sama, docela si to užívám. Po dlouhém přemýšlení ruším víkendovou akci u Magora a už je jasné, že tu vůbec nejsem naotočku. Píšu, volám O+T, shledáváme se a prožíváme festivalovou atmosféru společně. Jsem nějaká zprudlá, kdosi mě vyzývá k fotbálku, nebráním se, jenže nemám Padede Kamilku, tak mi to nejde. Raději končím. S klucíma jdem na The Hives. Na ty jsem se těšila-zklamání přišlo ještě než vůbec začali hrát. Nuda, hvězdné manýry, které si nezaslouží danou pozornost. Hudba nebyla špatná, ale ty týpci na podiu byli nechutně namachrovaní, a to mě nutilo neustále komentovat jejich výkon a dělat si z nich srandu, čímž jsem kazila zábavu i ostatním včetne O+T a upoutávala pozornost předevfším na sebe. Když skončili, odebrali jsme se na pivčáka a na jinou stage. Kapely dohrály, kucí odešli spát a já šla též spát. Tentokrát to šlo docela snadno, alkoholu nebylo tolik, aby se mi pokoušel zkomplikovat cestu do stanu. Probíhá krásný sedmihodinový spánek ve spacáčku.
Ráno-žádný šok-však únava přetrává-chci sprchu a záchod a tohoto luxusu se mi po hodince dopřává. Opět Hančiny prarodiče. Poté raychlý nákup v Tescu a návrat do campu. Mícháme si vodku s džusem a Háňa jí pronáší přes vstup. A? A pijem.....a pijem.........a pijem....za chvíli se přes vstup pronáší čízo a bílé víno. Obsah všech lahví má konečnou stanici v nás-především ve mě (pozn. Fuj, ty jsi prase, zouhy!). Hraje VF a já si to velice užívám, předváděním pantomimických póz v první řadě, jimiž jsem naznačovala texty písní. S odvahou, sebevědomím a zcela nezkrývaným exhibicionismem pózuji dychtivým fotografům. VF končí a picí večírek pokračuje. Btw VF byla ten den jedinká kapela, kterou mé oko shlédlo.....hmmm....sakryš. Bára jde spát a my s Háňou jedem dál. Kde se vzal, tu se vzal Demižo a už mě na kole převáží do backstage. Tu potkávám Dušna, Kudlu, malýho Fořťáka. Tu do sebe lejem Morgana, zelenou....piju-........piju............hrozně mluvím......mluvím......ztapňuji se před Dydlou......ztrapňuji nejen sebe........nevím......jsem bosa......ztrácím telefon.....nacházím telefon.......ztácím šátek.....ztrácím sebekontrolu...............opouštím backstage (na to tam sebekontrola naštěstí ještě zbyla).......ztrácím se.........nacházím se.......nacházím stan.....ne-stan si našel mě......ulehám......ztrácím vědomí.....
Ráno-šok-kocovina-žaludek na vodě, ale vedu si hrdinně a nezvracím. Ve stále opilém stavu se dozvídám, co všechno jsem vyváděla......povídala.....stydím se a to HODNĚ!!!! Cítím, že je čas odejít, a proto si beru věci a jdu na MHD...v buse se mi opět zvedá žaludek, ale tentokrát za to můžu jen a jen JÁ. Na vlakáči čekám na train do PHY a zkouším žaludku nabídnout něco k jídlu- bere to a je spokojen. Já též, páč už sedím ve vlaku, je mi dobře a píšu do mini bločku tyto paměti. . .The END

by zouhy
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář