Punkový benefiční večírek pro keňanku Sharon
Přátelé, kamarádi..tak - historii píši podruhé, ptž.mi spadla síť. Tudíž to vezmu stručně, ptž.mě to docela nakrklo...člověk se s tím pachtí a ono tohle. No chápete to?Každopádně se omlouvám - nečtete to jistě proto, že Vás zajímá můj hněv, ale určitě proto, že Vás zajímá, co se vše dělo okolo pátého benefitu, cheche. S chutí do toho a půl je hotovo. Už je tomu pár měsíců, co jsme si opět říkaly, že už by bylo na čase začít něco domlouvat...jojo, s Vesničkou jsme skočily do Bluesrocku se zeptat, zdali by jsme další benefit opět nemohly dělat tam. Minule se celkem povedl a ohlasy byly víc než dobré. Bylo nám řečeno, že za tu dobu změnili produkční a ať jí zavoláme. Neviděly jsme v tom žádný problém, ale ouha - on tam byl. Produkční telefon nezvedla. A nezvedala ho několik dlouhých týdnů....jednoho krásného slunečního dne mi Vesna volá a se zoufalstvím v hlase mi sděluje, že se konečně dovolala, ale že produkční tam dala výpověď a že neví,co teď...chachááá - jelikož těch několik dlouhých týdnů bylo opravdu dlouhých, Ida nelenila a vymýšlela o sto šest a vymyslela plán B. B jako Bílá Vrána. Sedly jsme si k icq a dohodly se, že zPUNKtujeme punkový večírek pro Sharon. Vrátíme se tam, kde to vše začalo.....do Vrány.Sice jsem tu kdysi použila větu - ve Vráně už nikdy, ale po dlouhém dumání se zjevila otázka - Proč vlastně ne?Rozjel se kolotoč plánování a domlouvání. Vesna sjela na Bílou Vránu dohodnout detajly, jako datum, nájem, zvukaře...Ida obvolávala kapely a já přesvědčovala Detajla, aby nám sehnal aparaturu....yes. Je záhadné, jak se ten večírek vůbec mohl povést, když jsme se vlastně ani jednou nesešli, nediskutovali jsme nad ničím ani jsme se tím nějak moc nestresovali. Ida mi každou chvíli psala či volala další kapelu, já to předávala dál Socánkovi. Plakátky se povedly a začaly se šířit davem. Šířily se opět moderně i po mejlech. Datum 23.11.vycházelo přímo na pátek, dohodly jsme se pro start v šest a vstupné 60,-.Také mě Kačí poprosila, zdali by jsme nemohly vybírat pastelky a vodovky a prostě barvičky a cokoli pro POHODU - místo, kde Katka pracuje s mentálně postiženými lidmi. V tom nebyl problém, jediný, co bylo škoda - že to nedala vědět dřív, mohlo to být i na plakátcích..takhle to bylo pouze na těchto stránkách. Den D se blížil a Ida začala stresovat, že jí volají kapely ohledně aparatury. Já měla nohy nahoře. Přiznám se, že jsem toho tolik tentokrát neudělala a hlavně jsem si dost dlouho myslela, že na benefit vůbec nepůjdu - z osobních důvodů. Což byl nakonec omyl. Každopádně jsem se snažila dovolat Detajlovi a ten mě uklidnil, že je všechno v pohodě....sice bicí maj rozbitej virbl,ale že se buď někde sežene nebo ať si kapely vezmou svůj. Šlo ale o odvoz. Marťa mi řekl, že se mu nechce. Co naplat..zachránil nás ale Pacík, půjčil si auto z práce a přislíbil, že tam bude včas. Paráda. Den D se přiblížil natolik, že stačilo jednou se vyspat a bylo to tady. Nevím, co se stalo,asi časová smyčka, ale vůbec se mi nepovedlo se dostat na benefit včas....Volala jsem Socánkovi s hysterií v hlase, že se omlouvám, ale že tam nebudu včas, zdali by to nevzal za mě, dokud nepřijedu - kluci jsou zlata, Socánek mi to slíbil. Ida taky mohla dorazit až později, spadl mi tedy balvan, že tam Vesna nebude sama...Dorazila jsem chvíli po šesté. Mnoho lidu tam nebylo, naštěstí. Na podium stavěli kluci aparaturu, hulili brčka, vesnička tam postávala v houfu lidu - myslím, že snad s Anežkou a Davídkem...každopádně jsem si sedla ke vstupu. Byl trochu problém s drobnýma na vracení, ale naštěstí, když návštěvníci zalovili po kapsách, vždycky jsme to dali nějak dohromady.Konečně bych se taky mohla dostat k tomu, co že to za formace vlastně vystoupilo. To by jsme ani nebyly my - tři hřebíčky, kdyby všechno běželo jako po másle....jak jinak - Papírový panenky měly hrát původně až večer..až hodně večer..téměř v noci. Měly jsme dvě kapely, které chtěly hrát brzo, bylo jim to přislíbeno, každopádně z ničeho nic Fábina oznámila, že musí hrát jako první, že v osm hodin má být v Arše...Ok, pokud by začly v šest, nebyl v tom žádný problém. On se ale vytvořil - Fábina dorazila pozdě, začaly hrát pozdě a skončily taky pozdě. Tudíž se hned na začátku vytvořil skluz. Což odnesla kapela Holomráz, která hrála po nich. Jelikož kapela X potřebovali brzo odjet - relativně brzo,tak to Holomráz museli zkrátit - bohužel....no - jak Vám jistě došlo, hrála kapela X a následně Kočkolit....kapela KPP nezahrála - to jsme se bohužel dozvěděly čistě náhodou asi 2 dny před benefitem, že vůbec nepřijedou. To je pěkný, to je vidět, jak to funguje.No nic. Každopádně večírek plynul, já byla převážně na kase a když ne tam, tak jsem se mocně opíjela na báru a pokud jsem nebyla ani tam, tak jsem si tak jako tančila, cheche. Tím jsem vám chtěla naznačit, že jsem nebyla u všeho a taky si toho mnoho nepamatuju....Ale - jedna věc - chtěla jsem poděkovat Lukášovi z kapely X - CD, které normálně na koncertech rozdává, teď dal do prodeje za dvacku a vítěžek poputoval k Sharon do kasičky...Taky nám chyběli moderátoři večera, čehož se nejprve zhostila Zouhy - vlezla na podium a oznámila soutěž večera, poté se mikrofonu chopila Štěpánka a douváděla celý večer. Pomalu ale jistě se blížím k nejdůležitější části - celý večer probíhala soutěž o název benefitu. Na kase bylo lejstro a propiska a lidé chodili a psali své návrhy na název + jména,aby jsme věděly, kdo to vyhrál. A jelikož šlo o punkový večírek, hrálo se o flašku rumu, cheche. Padaly různé návrhe, některé vtipné, některé nemyslitelné, některé takové, že se nedaly ani přečíst..každopádně vítěze jsme vybrali - Benefit pro Sharon má od tohoto večírku název KEŇSKÉ KVÍLENÍ. Nevím, kdo to vyhrál, nějak jsem prošvihla předávání ceny, každopádně jsem pak viděla, jak tu flašku rumu do sebe klopěj Máří se Zouhy:-)V jednu chvíli jsem se rozhlédla a z hrdostí si pomyslela, že se nám to zase povedlo....jojo, přišlo hodně lidí, spousta známých, co nás přišli podpořit, spousta pro nás neznámých, co přišli podpořit taky....Většina z nich se v tu chvíli hodně bavila, někdo dokonce i zvracel, což nebylo úplně ideální(pro něj i pro nás - druhý jsme tam uklízely), kasička již byla zabalená a uvnitř něco přes třitisíce(už bez peněz pro zvukaře)..takže doufám, že se zase setkáme na další akci - už na akci jménem Keňské kvílení!cheche.....a závěrem bych chtěla poděkovat ještě Sockovi - za plakátky a pomoc, Detjalovi za aparaturu(tudíž i Kubovi, který nám jí zapůjčil), že jí sehnal a celý večer se o to staral, Pacinetovi za odvoz a samozřejmě Vám všem za účast a skvělou atmosféru!!!!!!
jo a koukněte do fotgalerie:-)