Příběhy všedních dnů
Ach jo. To je zase den. Vlastně nemůžu říct zase, už dlouho jsem podobný den nezažila. Jde jen o to, že jsme se včera viděly s Onudy a pařily na Blue Effect. Jenže ani tam není tak úplně zakopaný pes. Byla jsem jaksi obětí pochmurné nálady, která se místy měnila v pláč a tak se pivo zdálo jako jediný utěšitel. Opravdu také bylo. Teda nejen pivo, ale také přítomnost dobrých lidí kolem mě. Vůbec nevím, v kolik jsem dorazila na Žižkov..vím jen, že jsem se vezla tágem..bylo to příjemné..a též vtipné. Pak spánek a podivná příhoda ve spánku…nebyla jsem, sakra, náměsíčná? Už bych se tomu ani nedivila. Pak podivné probuzení..budí mě Zuzka…ale teď mám dojem, že jsem stála, když mě budila…no to je asi jedno. Já tomu však moc nechci věřit….říkám jí jen….co? Zvoní mi telefon? Budík? Tím pádem je to špatný…to totiž znamená, že musím vstávat..ale vlastně už stojím. Bože, nechápu to! Sedím v tramvaji a přeju si s ní jet na konec světa…nekonečná jízda a já budu už jen spát. Po ničem jiném netoužím. Přesto mi ale nutí hlas v tramvaji zastávku Hlavní nádraží a já musím vypadnout. Oči zavřené, ale nohy vykonávají ten monotónní pohyb a nesou mě na metro. Tímto jim velký dík…já bych to sama nezvládla. Zaujímám pozici na sedačce a opět jen jediné přání…ať metro nikde nezastavuje a konkrétně teda na zastávce Pražského povstání. Dobře dobře, tak teda jo…co se dá dělat. Vylejzám z metra tak nějak po paměti, protože oči stále nechtějí, aby do nich proniklo něco jiného než sen. Teď už mě čeká jen desetiminutová chůze než upadnu do rozviklaného křesla na recepci. Ústa mě nechtějí poslouchat a hovoří si co chtějí. Pokouším se otevřít oči..proniká do nich světlo a moc to bolí. Postel je daleko…ne tak jako místně, ale časově. Uvidím jí až za dvanáct hodin. Možná….už začínám mít roupy a jistě dnes padne nějaká ta menší neškodná lež….Jo, jsem nemocná, mám zimnici a je třeba to raději rychle vyležet…a třeba se moc od reality nevzdaluju. Hodiny mi ukazují 7.40, ale já mám pocit, že tu jsem několik let. Stará a unavená…Au…to bolí….Přišla posila, jdu toho využít. Dnes je opravdu zvláštní den..
zí