já jízda na slovensku
Přátelé, dlouho se tu nic nenapsalo a tak jsem se rozhodla to rozseknout a podělit se s Vámi o zážitek z výletu na Slovensko. Po dlouhé době jsem dostala chuť jít na Vypsanou Fixu,ale v době, kdy jsem na to dostala chuť měli zrovna slovenské turné..chm....teda - taky hráli v Pze,ale na benefitu pro Tibet, kde hrálo více kapel a tam se mi moc nechtělo...nakonec jsem se akce zúčastnila - ten den mi volal Demižo, jeslti nejsem v Pcích a když ne, tak jeslti nechci dorazit večer do Mlejna...pravda, že jsem Demiža neviděla ani nepametám, tak jsem šla ráda. V podstatě jsem s ním proseděla celej koncert a na Fixu jsem se šla kouknout na pár písniček. Měli krátkej set, ale bavilo mě to a o to víc jsem chtěla regulérní celej koncert. Prozradila jsem Demižovi, že s Idou plánujeme navštívit příští sobotu Fixu ve Skalici na slovenské půdě v klubu Orlovňa. Je to asi 13 km od hranic, takže to nebyl zas až takovej problém. Jediný, co působilo jako problém bylo to, že náš spolucestující bude Faust. Jelikož Ida studuje v Brně, plán byl takový, že do Brna sjedu v pátek a v sobotu dojedeme společně do Skalice. Ale Faust na koleji zůstat nemůže a my jsme stopem bez něj taky nechtěli jet. Tak nějak jsme se s Márdim předběžně dohodli, že kdyžtak bude v dodávce a nebo, pokud to bude možné, ho bude mít Demižo u svýho prodejního stolu. Aby jste to pochopili - Faust je pes. Nadešel den P. P jako pátek. Po práci jsem sjela na Florenc, kde jsem měla spicha s kamarádkou, kt.náhodou ten den jela do Brna taky. Náš bus vyjel v 17:30 a kupodivu - ač byl pátek - jsme nenabrali nikde zpoždění a dojely po dvou a půl hodinách do Brna. Ida mě nanavigovala na šalinu a na konečný šaliny č.4 si mě vyzvedla. Šly jsme k ní na kolej, kde jsem si ponechala svoje zavazadla a pak šly do Topasu na pivko...ehm..Ida na pivo a já na kofolu a pár panáčků..nevim jak to,ale opily jsme se,že si pár detailů z večera an moc nepamatujeme....chlastačka skončila asi ve 4 ráno...čekala nás ještě akce lezení oknem - teda mě. Na koleji jsem nesměla přespat a tak jsem se tam musela propašovat. Nevim jak,ale podařilo se. Měly jsme nařízenýho budíka na devátou,aby jsme tak nějak stihly vyrazit na stopa za včasu...jenže...člověk míní, kocovina mění...místo v devět jsme vstaly ve dvanáct a já šla ještě zvracet...bylo nám vážně blbě.Ale sluníčko krásně svítilo a lákalo ná na výlet.Ze stopu ale sešlo.Zjistily jsme si na netu bus - původně jen kousek,aby jsme se nemusely vymotávat z Brna a vystoupily už přímo na silnici směr Hodonín...jenže když jsme zjistily, že ten autobus jede až do Holíče a nestojíto tolik, tak naše lenost zvítězila a ve čtyři odpoledne jsme stály na slovenském území. Měly jsme z toho ohromnou radost. Že jsme dojely na Slovensko, že jsme jen 7 kiláků od Skalice a že jsme prostě jen tak na výletě....Došly jsme na silnici¨, která vedla do Skalice a hurá stopovat. Asi po čtvrt hodince nám zastavil týpek, že jede jen do Skalice - což nám vyhovovalo. Odvezl nás na náměstí.Jel jako prase a skoro vůbec jsme mu nerozuměly,jak drmolil.Ale byl hodně vtipnej. Když jsme se po náměstí rozhlédly, bylo nám fakt blaženě.Bylo to fakt hezký městečko.Takový malebný. Vlastně jsme byly fakt maximálně spokojený.začalo se nám konečně dělat líp a ještě v autobuse mi napsal Demižo, jeslti fakt přijedem, že nám zkusí zajistit volňásky. Bylo to od něj fakt moc milý. Sluníčko svítilo a nebylo vůbec nic, co by nás trápilo. Až na hlad. Jakmile nás opustila kocovina, projevil se hlad. A tím začalo hledání normální knajpy, což se nepodařilo..nakonec jsme zalezly do pizzérie,kde jsme si daly pizzu s feferonkama..no - musim říct, že jsem jedla mnohem,mnohem lepší pizzy..ale žaludky jsme naplnily a jelikož se venku setmělo a blížila se osmá hodina, vyrazily jsme směr klub. Orlovňa se dala snadno přehlédnout. Když jsme jí hledaly, několikrát jsme kolem prošly, aniž by jsme si jí všimly. Normální barák(v podstatě takhle tam vypadalo všechno - obchody, hospody...)bez štítu a jediný bod, kt.jsme se chytly, že to bude ono, byl plakát vypsaný fixy v okně. Když jsme do Orlovňy zamířily po večeři, už jsme si byly jistý, že je to ono - tvořila se venku pěkná frontička..jenže lidí stále přibývalo a dovnitř vůbec nemizely. Klub byl až do osmi hodin zavřen. Mrzly jsme venku, pálily jedno cigáro za druhym a házely Fasutovi klacky...a taky jsme čekaly na smsku od Demiža, aby jsme věděly, jeslti si vstup máme kupovat či nikoli...smska přišla asi ve třičtvtě na osm. yes. jsme napsané u vstupu. Máme radost, že na nás Demižo takhle myslí. Je to od něj pěkné. Jenže když konečně otevřely klub a my se po dlouhé době dostaly až ke vstupu,tak naše jména tam chyběly...chm..co teď?naštěstí kousek od nás stál Demižo - sice už prodával, ale všimnul jsi nás, tak jen zamával, až chvíli vydržíme, že se to už řeší. za chvíli přiběhla dydla a omlouvala se, že jí nedošla smska...podala nám dvě pásky a zmizela opět v davu. Odněkud se vyloupnul Márdi a Ida s nim dohodla uschování Fausta u nich v šatně. ŠLa ho uložit a já šla za Demižem. Cheche, chudák - u baru, kde prodával se nesmělo kouřit - všude jinde jo..a tak jsme mu slíbila, že ho s Idou budeme zaskakovat,aby si mohl odskočit zafajčit. Večírek to byl nadmíru bravúrní!Orlovňa byla zaplněná lidmi a co mě překvapilo a přemile dostalo - byli tam punkáči - pravý nefalšovaný punkáči a při fixe rozjížděli slušný pogo.yes!a taky tam bylo hodně metaláků.ale všichni si to skvěle užívali.Od prvních tónů se rozjel tanec ve všech řadách.Klub byl velký a když jsme se brodili v půli koncertu k Demižovi,aby si mohl odksočit na cígo - jen jsme překvapeně mrkali, jak všichni byli nadšení a v tanci. Dokonce i Demižo byl v naprostý euforii.Ida šla zkontrolovat Fausta a já střídala Demiža.Když se Demižo vrátil, pozval mě na panáka - že ho musím ochutnat - hruškovice.Ale ta byla!ve flašce plavala fakt hruška a jako hruška to fakt chutnalo!SIce jsem nechtěla pít,ale ten panák byl fakt mňamka!Demižo se ještě skočil kouknout do sálu a když se vrátil očíčka mu jen svítili,jak byl nadšený taky.Začal taky tančit a zpívat si. Když se vrátila Ida,tak jsme mu zsa utekly zpátky. Tenhle koncert fakt fungoval.Energie proudila všema směrama a i my s Idou jsme řádily jak už dlouho ne. Málem jsem si vykřičela hlas. Nejlepší bylo, když Mejňák začal zpívat slovensky: My máme všetko, čo chceme, my máme dobrů náladu!Celej klub nadšeně zpíval taky. Hráli povětšinou starší songy,což těšilo Idu, kt.to nevý CD moc nezná,ale pár jich dali taky a potvrdilo se mi,co jsem si myslela. Na živo jsou ty songy prostě dobrý. Bez těch elektrickej sračiček,co do toho dali na tom cd, je to prostě fixa.Přidávali několikrát. Když už opravdu skončili, tak jsme se ještě stavili za Demižem. Odběhnul si zas na cigo a u stánku se sthrnul frmol, ale zvládli jsme ho. Jenže Demižo zmizel a nějak se nevracel. Fixa začala být nervózní..už byli zbalený a čekal se jen na něj..nakonec se objevil v objetí jedné sympatické slečny a tvářil se jak sluníčko. Dali jsme ještě panáka a pak přišla chvíle loučení. Kluci nám popřáli šťastnou cestu a ať nenatrefíme na žádný úchyly. Bylo to milé. VYraziliy jsme tedy do zimy a jelikož bylo už dávno po půlnoci, stop jsme neviděli zrovna dvakrát růžově. Přesto jsme se vydali na cestu. Došly jsme až do Holíče a cestou se k nám přidal jeden slovák. Patrik. Výbornej člověk, sedli jsme si tak, že jme ještě v hOlíči dali pivko. teda já už jen kofolu,jinak bych asi odpadla jak mě bolely nohy:)S Patrikem jsme si vyměnili čísla a mejly a už se těšíme na další návštěvu Slovenska, cheche.No a když jsme se rozloučily s Patrikem, byly jsme tak vyflusaný,že jsme se nechaly do Hodonína vzít taxíkem. Vítr začínal být nesnesitelný. Co dál - v Hodoníně se nám krásně podařilo chytnout bus do Brna a v brně se naše cesty rozdělily.Ida šla spát na kolej a mě jel v 6 bus do Práglu.Byl to neopakovatelně vynikajícní a ani na okamžik jsme nezalitovaly, že jsme jely!Jen je občas zvláštní , že když člověk zažije takhle dobrej den, pak musí nutně přijít návrat do tvrdý reality plný intrik a zla.....dobitá energie se v Pze ztratila kamsi do neznáma. Jak málo stačí,aby jedna malá rozmazlená slečinka dokázala člověku zkazit i chuť k jídlu, viď Mařenko?