Iggy and The Stooges
Ok, oči sice dost pálí, ale chci to zvládnout, dokud je to ještě horké jako právě vyndané z trouby.
Jak se to vlastně všechno stalo:
Navštěvovala jsem osmý ročník základní školy a my si doma k Vánocům pořídili počítač. Kámoška ho měla taky a když jsem se poprvé dozvěděla co to je mp3, začala jsem se s ní předhánět, kdo jich bude mít v kompu víc. Jednou k nám takhle přišel známej a dává mi cd s mp3 soundtrackem k filmu Trainspotting. Ten film jsem dobře znala, tak jsem neváhala a jala se mptrojky cpáti do kompu (s tím, že se počet opět zvětší a já se možná dostanu do vedení). Projíždím ty songy a vzpomínám na film, když tu náhle….The Passenger – Iggy Pop! To je dobrý, říkám si a songu projedu párkrát dokola, aby se mi trochu víc zažila. Po dvou letech přišel internet a já si do kompu stáhla další věci jako Lust for Life a I wanna be your dog. Tušim, že někdy v prváku jsem si taky koupila cd HIM, na jehož obalu byl nápis In Iggy We Trust. Ta hláška mě natolik zaujala, že jsem si jí pak psala do sešitů, na zeď v pokoji apod. Ten chlap se mi prostě líbil čím dál tím víc. Později se mi do ruky dostali další a další songy. Passenger mě pronásledoval všude, tuším, že se objevil i v jedný reklamě, ale linul se především z jukeboxů po bujarých večírcích v Pardubicích a při bujarých večírcích v sedlčanské Besedě.
Později:
Jak už jsem psala, v Irelandu jsem si koupila za 19 euro životopis Iggyho a při jeho listování jsem snila a upadala kamsi do 70. let (myslím si, že moje místo bylo někde tady, s touhle dobou si totiž moc nevím rady, což je poměrně dost vidět..).
Včera:
Třímám v ruce lístek, stojím před stadionem, kolem mě spoustu kamarádů (Doubís, Pechy, Kejmla, Ida, Maruška, Rodriguez a vidím tu i Česla s akreditačkou) i spousta cizích a všichni tu stojíme a čekáme, až se dveře otevřou. Já si pořád myslím, že se neotevřou…že to je nějaká blbost a já v roce 2008 přece nemůžu jít na koncert Iggyho Popa a The Stooges.Lidi kolem vypadají hezky, je mi příjemně, ale….No, dveře se nakonec samozřejmě otevřely, proběhla nějaká ta ošahávačka sekuriťákem a šlo se na věc.Není tam ještě kupodivu tolik lidí a tak se umísťujeme dopředu cca druhá řada od zábran. Chvilka čekání a na podiu se objevuje Vypsaná fiXa. Jsem ráda, že je po dlouhé době vidím, ale zdá se, že publikum moc nenabudili. Já se přiznám, že i já byla trochu zklamaná, že se před mýma očima neodehrávala šou, na kterou jsem byla v (mé) době u VF zvyklá. No nic, po chvíli přicházejí ,,visáči,, , kteří to napraví a celkem spolehlivě rozehřejí dav…..Hurá! Byla to čurina! Cca 21:00 se potřetí setmí, rozezní se kejtry, bicí a …….já tomu pořád nevěřim, když tu náhle vidím docela malou postavu, která si přitančila doprostřed pódia a …..teď už věřím. Fakt je to ON. Charisma z něho stříkalo proudem…dopadalo to na nás….neuvěřitelný nápor energie….žasnu, směju se a řvu! Řvu, protože mým tělem začala proudit neuvěřitelná euforie. Cítím ze všech stran tlak valících se těl, ale nevadí mi to. Pařim a oči neustále sledujou toho mužíka, kterej to tam ve svejch jednašedesáti roztáčí tak, že by mu mohl kdejaký (tímto nechci nikoho urazit) třicátník závidět. Hned na začátku hodil Iggy šíbru do publika, což pro mě bylo jasným znamením, že ho to baví a že se mu naše nadšení líbí. Byla to taková zpětná vazba…on na nás….my na něj…..on pak jump do publika. Tuhle jsem četla, že už moc neskáče a že to pod podiem musí hodně žít, aby se k tomu zase odhodlal. Tak mi to udělalo radost, že právě v Praze skočil. Když ho dychtivé publikum vrátilo zpět sekuriťákům, přišel další lišácký kousek. Vyzval lidi, ať jdou za ním! Kdo měl dobrou pozici už přelejzal zábrany a bral směr pódium. Když tu náhle vidím, jak se přes zábrany dere i Pechy, přistrčím jí tam zadek a za nedlouho si Pechy paří s partičkou lidí a Iggym na jevišti. No to čumím! To je vostrý! Je to jako nějakej soukromej mejdan. Na ksichtě si znovu a znovu uvědomuju blažený úsměv. Za chvíli je vyženou, Pechy se objevuje za mnou, a chlubí se, že šáhla Iggymu na prdel. Zcela neskrývaně jí to závidím:) No nic, jede se dál, paří se dál. Získávám rány, které v tu chvíli moc neregistruju, ale teď pociťuju, že jsem je opravdu obdržela. Těch zážitků je spousta a spousta a spousta. Pořád se mi něco vybavuje před očima…třeba to, když se Iggy loučil, málem ho strhnul padající dav a mým štěstím bylo jen to, že jsem též nebyla stržena, i když chybělo tak málo. V tu chvíli mi v hlavě znělo…,,Kurva, nespadni, hlavně nespadni. Drž se na nohou, to je důležitý, nebo to bude špatný,,. Jo, v tu chvíli jsem se bála o holej život, ale všichni jsme to přežili bez zásadní újmy na zdraví, takže cajk! Pak přišel opravdu konec. Na podium naběhli maníci a začali všechno uklízet…trochu zklamání, ale nakonec to bylo asi lepší, protože jsem začala pociťovat, že další nápor zmítajících se lidí by mý tělo nezvládlo. Nastalo hledání nás samotných, našich svršků a následně východu, kde potkáváme Pytláka (Beseda bar, Sedlčany). To je teda překvápko. Ještě někdo ze Sedlčan? Já, Pechy, Doubís hledáme hospůdku, last drink a go home. Pořád jedou nějaký zážitky, který si sdělujeme ještě v posteli. Byla to prostě paráda parádní a já jsem teď nejšťastnější člověk na světě.
Dnes:
V práci od 7, leč euforie stále nezmizela ba naopak snad je pořád na stejném levelu. Jakmile si něco vybavím, zvedá se mi tlak….úsměv na tváři též nezmizel, takže se tvářím jako blbec a lidi to nechápou J Tak čáu…….
Ps. Momentálně mě nenapadá, žádná akce, která by tohleto předčila…fakt ne!
By Zí
Komentáře
Přehled komentářů
Já ho na tom soundtracku měla. Jinak v sekci videa je k vidění I wanna be your dog z Prahy!!!
to zí
(ida, 26. 9. 2008 21:32)
hele nahrálas něco kloudného do mobilu???že bych si to nechala poslat.Předčili ho jen Pixies, ale dle mého jen díky lépe volenému prostoru koncertu.
A na soudtracku Trainspottingu je Passenger jo??:-)
Pro Idu
(zouhy, 28. 9. 2008 14:06)