Jdi na obsah Jdi na menu
 


HAIR v Havlíčkově Brodě

7. 11. 2007

Přátelé, ve středu ráno se probouzím a celá se tetelím blahem. Pravda - není mi nejlíp a ke všemu zjišťuji, že jsme zaspali,ale představa večerního představení koncertní verze Vlasů mě naplňuje neobyčejným štěstím. Jelikož se Zouhy netváří, že by jí bylo dobře a vlastně ani nenaznačí pokus o vstávání, přelezu jí, slezu z patérka, rychle se obléknu a utíkám na vlak. IC mi ujelo a rychlík taky.čekám asi čtvrt hodiny na další rychlík - počítám si to stále dokola a vychází mi, že jesltiže vlak nebude mít zpoždění,s tihnu doběhnout do práce těsně před devátou a nikdo nic nebude muset poznat - na otvíračku tam budu. Bohužel - mé modlitby zůstaly nevyslyšeny - na hlavák dorážim v devět hodin a do práce doběhnu s vyplazeným jazykem asi ve čtvrt. Frontička před knihkupectvím mě značně poleká, naštěstí si lidi moc nestěžujou a chápou. Celý den si práci krátím myšlankama na večer. S Lukášem se domlouváme, že sraz 18:30 před klubem Čechovka, kde se Vlasy mají hrát. Před druhou dorazí Zouhy do práce a tváří se pořád značně mimo, cheche, jojo - večírek v Brně byl kvalitní. V půl čtvrtý jí opouštím a konečně se vydávám na cestu. Do vlaku nasedám s příjemným natěšeným třasem. V šest mám vylézat na nádraží v Havl.Brodě, leč ouha - poslední dobou jsem nezažila vlak, který by neměl zpoždění. Do Brodu se dostávám s půl hodinovým zpožděním. Vyběhnu z nádraží a volám Lukášovi, že se pokouším se tam dostat co nejdřív,ale že jsem vylezla z vlaku zrovna a ať koupí lístky....Trochu se motám po městě(mimochodem Havlíčkův Brod moc hezké město není), ztrácím se a zase nalézám až nakonec čechovku nalézám - doslova za 5 minut dvanáct....respektive za 10 minut sedm.Dáváme s Lukášem ještě rychlé retko a hurá dovnitř. Představení nemá chybu, sál je tentokrát skoro celý zaplněn. Trochu mě nepříjemně překvapí krátké vlasy Michala Cermana, ale kvalitu představení to přeci nemění. Tradičně se po první písničce(Vodnář) protagonisté seznamují s diváky - skočí z podia, procházejí mezi diváky a podávají si s nimi ruce. Sem tam padne i seznamovací pusa. ObrazekPoté se vrhnou zpět na podium a začne smršť nezapomenutelných muzikálových písní. Pravda, že jim to se tam ujede, ale to nadšení se kterým to tahle banda dělá dokáže překrýt sebevětší chybičku. Skvěle zapojují diváky a vjednu chvíli zní celým sálem jméno Kusovka - na podium přichází jejich zvukař, sklízí převeliký potlesk a to ještě ani nezačlo jeho básnické vystoupení. Báseň jezevec nemá chybu . A jeho přídavek Spoďáry rozesmívá úplně všechny v sále.Při písni  Ví někdo z Vás, kam vlastně jdeme? mi běhá mráz po zádech.....zpívá jí právě Michal Cerman z čehož mám radost - jako jeden z mála této skupiny vystupoval v muzikálu Vlasy, když ho hráli v pražské Pyramidě. Tuto píseň chci mimochodem zahrát na svém pohřbu. Ale nechci jí zahrát jen tak z reproduktoru, Mori mi slíbil, že mi jí zazpívá. Na tuto píseň jsem se těšila celou dobu, ale když ji dozpívali, bylo mi to najednou vše líto, ptž. tato píseň není daleko od konce představení. Před poslední písní připomněli památku Dana Vašuta a Pavky Kapitánové - oba vystupovali jak v Pyramidě tak při těchto koncertních verzích a oba už nejsou mezi námi. Vozí sebou vždy dva mikrofony navíc - Pavka s Danem jsou stále s nimi, i když se stali neviditelnými. Poslední píseň byla jak jinak než kéž slunce svítí nám. Po skončení byl potlesk tak silný, že museli přidat dokonce dvě písně - Hippy life a Manchester, England, England....Ač jsem ty písně poslouchala s neskrývanou radostí, přepadal mě strach, že nestihneme poslední vlak. Kdyby byl Havl.Brod o trochu hezčí město, tak mi je jedno, že tam zůstneme do 4 do rána,ale jelikož jsem z Havlíčkova Brodu neměla moc dobrý pocit, chtěla jsem pryč. Vlak jsme naštěstí stihli - jen tak tak,ale stihli. Do Pardubic jsme přijeli asi kolem půlnoci. Přepadl mě zas krásný pocit z toho, že bydlím v tak úžasném městě. V Havl.Brodu i v Kolíně, kde jsme přestupovali byla nehorázná zima,ale v Pardubkách vůbec. Ten klid,co tam vládnul.....klid, mír,taková ta pohoda......skončili jsme v Noře, následně po zavření Nory jsme šli do 310 a někdy běhme dopoledne jsme se ze 310  doslova vymotali. Byla to fajn noc - skvělé kulturní vyžití s následným příjemným večírkem. Mám ráda dopolední Pardubice, když se na ně dívám přes mlhu opilosti. Měli jsme v plánu na ten den spoustu věcí, ale skončili jsme u nás doma na koberci v hlubokém spánku. ať žije dovolená, cheche.

 

A tady je malá ukázka:

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář