Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dvě akce v zavírajícím se kině JAS, Holice, Nalžovice, Kovářov

29. 3. 2007

Toho dne vyrážíme do vlaku s radostnou náladou, těšíme se na koncík a v batůžku máme vínko. Jen, co dosedáme na sedačky, otvíráme ho a připíjíme si. Připíjíme se. V Pardubicích na nás čeká naše drahá Míša Šíša, sraz u Mekáče na Třídě míru. Blížíme se a jsme ve velice radostné náladě. Potkáváme se s Ondříkem a  dělíme se o zbytek vínka. Míša chce zajít ještě do Casablanky na sklenku a my se vůbec nebráníme, Ondřík jo, ten utíká na Daen do Jasu. Do Casablanky po chvíli přichází Péťa se Zemákem. Místo jedné sklenky si dáváme dvě a naše nálada je opravdu již hodně posilněná alkoholem. Jdeme do Jasu a Daen zrovna končí. Potkávám Pítrse a vracím mu součástku ze stojanu na bicí. Je rád, už nedoufal, že ji někdy spatří. Dáváme venku ještě cigaretu. Míša s Péťou a Zemákem se nám kamsi ztrácí. Asi dovnitř. My jsme venku, zdravíme se se známými a ještě dáváme cigaretku - v kině se přeci nekouří!Potkáváme Kristýnku...uups - chtěly jsme jí převapit a věnovat jí meloun, ale v tuto pozdní hodinu se meloun těžko shání. Přesto jsme se o to ale pokusily - naše výprava za melounem je ale neúspěšná, skončila v Mekáči, kde jsme koupily nějaké ovoce v pytlíčku - mám dojem, že tam bylo jablko, kuličky vína a ještě něco,ale nevim co...Kristýnka se nám směje,ale děkuje. Ještě chvíli pokuřujeme před Jasem, za chvíli už ale slyšíme první tóny zvukové zkoušky Fixy a tak též zamíříme dovnitř. Koncert začíná. Odhodíme batohy, boty a jdem tančit. Před podiem nikdo není krom nás, tak máme hodně prostoru a ostatní návštěvníci asi pěkné divadlo - díky naší opilosti to občas ujelo a válenímu na zemi nešlo občas zabránit. Brzy se ale tento prostor zaplňuje a naše pády již nejsou tak okaté. Tančíme a moc nás to baví. Díky Katce vznikl i videozáznam z tohoto koncertu. Po koncertě se všichni pomalu vyhrnou ven. My ještě hledáme boty, svetry, batohy a peněženku - po chvíli zmatků a pomoci pořadatelů se nalézá - u Zouhy v kapse u batohu. Jdeme také ven, sedáme si k ostatním a večírek pokračuje. Zouhy s Ondříkem si zpívají, já s Vilémem spolu začínáme chodit a vzpátětí se zase rozcházíme. Vilém neustále vyhrožuje, že půjde domů, že jde brzy ráno k doktorce. Ještě několik hodin poté ho tam stále potkáváme:-)Začíná být trochu zima a tak se přemisťujeme dovnitř do BIA. Tempo večírku se nemění. Začíná docházet i na panáky. Tuším, že zelená do nás padá. S Rodrigezem se rozhodneme, že vylezeme na strom a tak odcházíme vyhledat vhodný strom. Úpně vhodný jsme ale nenašli, přesto si na jeden Rodrigez vylezl. Já jsem si to nějak rozmyslela. Vracíme se do Bia...Postupně začíná přicházet únava.Někdy kolem čtvrté ranní je  večírek v Biu rázně ukončen Reginou - naštvala se, když si Kristýna chtěla odnést domů jeden obrázek na památku. Málem bych zapomněla na takový malý detail - někam jsem si odložila batoh a už ho nenašla. Popravdě jsem ho ani moc nehledala - věděla jsem, že jsem ho odložila venku a pak na něj zapomněla, když jsem si vzpomněla, tak batoh už tam nebyl. hm.....Spát jsme šly k Rodrigezovi, během cesty vzniklo pár zvukových nahrávek. Kdyby to chtěl někdo slyšet, klidně Vám to dám poslechnout. Asi po hodině a půl spánku nás Rodrigez budí, že musí do práce, že musíme vstávat. Zouhy chvíli protestuje,ale po chvíli už stojíme na  zastávce. Přijíždí autobus, nastupujeme, Rodrigez po pár zastávkách vystupuje a utíká, aby stihl odvoz do Hradce a my se vozíme po Pardubicích a usínáme. Nakonec ale taky vystupujeme a přemýšlíme co dál. Plán byl, že nás tu ráno Háňa vyzvedne a odveze na chaloupku do Holic, kde budeme trávit víkend. Ale bojíme se, že to nevydržíme - Háňa měla přijet nejdřív tak v deset a v tuto chvíli bylo něco kolem šestý, sedmý....Zašly jsme tedy do našeho oblíbeného nonstopu kousek od nádraží a daly si obě čaj. V osm voláme Háně, jestli už třeba nevyjíždí. Jsme zoufalé!Spánek útočí a my mu nedokážeme odolávat. Háňa nevyráží, peče buchtu, ale má spásný nápad - máme jet do Českého Brodu, cestou se vyspíme a ona nás v Brodě nabere a vezmem to rovnou do Holic. Po chvíli rozmýšlení to berem. Jdem na vlak, běžet nedokážeme..kupujeme lístky a mizíme ve vlaku. Usínáme.Je to příjemné. V Brodě vystupujeme a potkáváme se s Jardou, vlastně se ve vlaku střídáme. On odjíždí, my zůstáváme. Před nádražím chvíli čekáme a dočkáváme se. Padneme na zadní sedačky a dostáváme snídani. Paráda!Usnout již nedokážeme a meleme nevyspalé řeči, kterým nikdo nerozumí - ani my samotné. Zouhy si propaluje kalhoty. Je šikovná. Přijíždíme do Holic a jsme okouzlené. Je to tam nádherné. Vykládáme věci, jídlo a pití z auta(já svoje ne, ptž.mé zavazadlo bylo kdesi v Pardubicích) a rozkoukáváme se. Tento víkend se měl totiž táhnout v oslavě narozenin Hanky. Hanka ještě se svojí kámoškou Katkou odjíždějí pro oběd. My mezitím trochu uklízíme, zametáme a tak. Užíváme si to. Holky přivážejí grilované kuře a buřty a podobné suroviny. Dáváme si oběd, poté se jdeme projít, bavíme se a je to příjemné.  Odpoledne přijíždí ještě pár kámošů od Hanky. (abych krapet vysvětlila čas - tento den byl pátek, já měla dovolenou)Bavíme se, ale postupem času si říkáme, že nás lákájí Chocolate Jesus v Jasu a že je to poslední koncert, co tam kdy proběhne a do Bia bychom se taky už nepodívaly. Voláme Rodrigezovi a ten oznamuje radostnou novinu - batoh nalezen!(mimochodem v tom batohu byl i dárek pro Háňu). Domlouváme se s Háňou,jelikož Zouhy již popila, auto nepůjčí, což chápeme. Po dlouhém a dlouhém přemýšlení se rozhodujeme pro taxislužbu a odjíždíme do Pic, slibujeme včasný návrat,ale pro sichr dostávám klíče, kdyby jsme se přeci jen vrátily později a vši už spali. Máme domluveno s Rodrigezem, že nám půjčí peníze na cestu nazpátek, nám už moc peněz nezbývalo...Vše vyřešeno a tak voláme taxíka. Po dlouhé době přijíždí, nemohl nás najít. Odvezl nás až před Bio, ve chvíli placení zjišťuji nemilou skutečnost - peněženka mi zůstala na stole v Holicích se všemi našimi penězi..ajajaj..Zouhy vyběhla najít Rodrigeze a cestu zdárně zaplatíme. Rodrigez se nám směje - jsme komplet bez peněz a nemáme šanci se dostat zpátky. Půjčuje nám ještě aspoň na drink. Dřív než do Bia se jdeme ještě podívat do Jasu, kde koncert právě skončil a probíhala fáze sklízení. Dostáváme od Kristýnky černý puntík, že jsme to nestihly, ale je nám odpuštěno, že jezdíme na jiné koncerty. Po pár vtipných hláškách se přemisťujeme do Bia. Ještě než se přesuneme nám Kristýnka nabízí odvoz do Chrudimi, ale ta je na druhé straně než potřebujeme, tak se s ní loučíme a zůstáváme na místě. Jen co vkročíme do Bia se Regina s Mášou za barem rozesmějí a začínají hlásit:"aaa - Padede přišly, tak co si dáte, zelenou?!"Nechápeme."Jak nevědí, hehe"A podobně..nevíme a asi se to již nedovíme, každopádně Duo Padede nám již zůstalo. Toto je ten historický okamžik!Pokrčíme rameny a panáka si dáme. Potkáváme se s dalšími známými a Regina se mi směje, že jsem tam nechala batoh. Nějak mě nenapadlo zeptat se na baru. No co, stává se,ne?..ehm...Bylo tam vše až na mojí Wink voňavku. Chápu, krásná vůně, ale byla to ještě malá daň za mojí blbost a jsem nebetyčně šťastná, že se s batůžkem opět shledávám. Již nám zbývalo vymyslet odvoz. Napadá nás Radek. Zkoušíme to a máme štěstí - i když byl Radek zrovna na koncertě s Fixou, slíbil, že až přijede, že nás rád odveze na zpět, ale že to bude až kolem čtvrté ranní. Nevadí, jsme rádi, že nás odveze a za tohle jsme Radkovi vděčné ještě dnes a budeme asi napořád. Tento večírek již není tak divoký, sedíme u stolu s Eliškou a povídáme si. Chvíli tančím s Vojtou a pak nastává chvíle loučení s Reginou. Krásná a smutná chvíle. Přemisťujeme se ještě do nonstopu na Třídě Míru a čekáme na Radka. Rodrigez s Eliškou si dávají hamburger a my se Zouhy jsme pozvané na panáka zelený od místního štamgasta, co si k nám přisedl a měl akutní potřebu nám povídat o svém životě. Eliška se mezitím rozhodla, že pojede s námi. Konečně Radek volá, že je připraven a čeká na nás, nalézáme do dodávky a frčíme. Rodrigez vystupuje kousek od svého bydliště a je značně společensky unaven a my ostatní míříme do Holic. V Holicích krapet napětí - nemůžu najít klíče. Nenašla jsem je.(až ráno, to už jsem se docela potila, kam jsem je mohla založit - vše dobře dopadlo - uff!) Sesedli jsme si tedy kolem ohně. Po chvíli nás uslyšela Hanka jak se bavíme a seběhla dolů, odemkla a začal asi večírek, já šla ale spát. Prý tam kolem sedmé ráno Radek s Eliškou opravili plot či co a pak se vrátili nazpátek do Pardubic.

(pozn. Od této chvíle píše Padede Zouhy, proto se ve vyprávění mění 1.osoba jednotnéhočísla..)

Hned po jejich odjezdu jsemse odebrala ke spánku i já. Ráno-šok! Kdosi stojí nade mnou s motorovou pilou. Po zjištění, kdo to opravdu je, jsem už nějak nevzrušovala, s nevhodnou nadávkou na rtech jsem se otočila na druhý bok a pokračovala ve spánku. Hned opodál spala i Padede Kamila. Popár hodinkách jsme byly donuceni vstávat. Tuším, že proběhla rychlá snídačka, předání dárku Háňe, rozloučení se s zbytkem obyvatelstva a hned poté jsme byly odvezené do Holic, kde na nás čekal autobus do Pic. V Pcích jsme se vydaly před Radkův panelák, protože nám den před tím slíbil, že nás hodí do Pragy. Nasedáme do automobilu Škoda Favorit (to si nejsem jistá) červené barvy a jede se. Cesta byla dlouhá....únavná.....chvíli spánek.....chvíli bdělost. Nejvíc však převládala otupělost. Když nás asi po 2 hodinách vyhodil kdesi na Podolské vodárně, byly jsme už plné energie a přemýšlely, co budeme večer dělat. Rozmýšlení netrvalo dlouho. U nás v Kovářově měla ten večer hrát fiXa a tak běžíme na autobus na Knížecí a frčíme do Nalžovice-city. Doma jsem se snažila přesvědčovat rodiče, že jsme úplně vpořádku, odpočaté, kruhy pod očima jsou jen optickým klamem a zda by mi tedy půjčili automobil. Nemožné se stalo skutečnsotí. Sedím za volantem, startuji, vedle mě Padede Kejmla-pro jistotu v ruce svírající automapu-a vyrážíme směr Kovářov. Svedu na Kamily únavu to, že jsme si zajely asi 10 km..nevadí. Jsme na místě a míříme na bar pro...jo, já si dala jedno pivko na rozjezd. Během koncertu Prohrála v kartách potkáváme známé ze Sedlčan a okolí a též Demiža. Prohodíme pár slov a jdem si dát na bar-teď už jen a jen Coca Colu. Snažíme se vyhledat Radka, ale ten je prý unaven v autě, a tak ho jdem navštívit. S nepředstíraným překvapením nás vítá a díví se, že nás potkává po tak krátké době(potkáváme se asi po 5 hodinách poté, co nás vyhodil v Praze) Prohrála končí, začíná fiXa. Sbíráme poslední zbytky energie, hrneme se do první řady pod Mejňáka a tančíme o 106!!! Po koncertě ještě rozloučení a už si to valíme Bzukem(už skoro můj modrý "mikrák") k nám domů. Neuvěřitelný pocit zažíváte, když po téměř 72 hodinách bdění, uleháte do postele a zavíráte oči.........Ráno proběhlo příjemné vstávání a snídaně na balkókně. Rozebíráme uběhlé 3 dny a také to, jak ukončím mé studium na Vyšší odborné škole sociálně pedagogické. Poté vyprovázím Kamilku na autobusovou zastávku, kde zjišťujeme, že jí bus ujel asi před 10 minutami a vyčkáváme tedy příjezd dalšího. Čekání si krátíme vykouřením posledních Startek v parku. A pak už Kejmla sedí v buse a mává. Já mávám též a mezitím přemýšlím, jak oznámím rodičům tu nemilou zprávu se školou.

This is the end...our friends

FOTKY

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář