Co nového za posledního půlroku
Je čtvrtek 30.7.2008 20.09, sedím v práci s prázdným žaludkem, plným močovým měchýřem (to zas není takový problém, za chvíli ho půjdu vyprázdnit..hehe), a tak mě napadlo, co kdybych udělala takové menší ohlédnutí za předešlým půlrokem (k tomu mi dopomáhej fotogalerie), jelikož už dlouho nepřibylo nic v sekci historie. Není to samozřejmě tím, že by se nic nedělo, jen jsme tak nějak zlenivěly. Ale Kejmlo, nemysli si, že ti to tímto nějak ulehčím…toto bude především ohlédnutí za mým půlrokem…..poněvadž, kdo si má pamatovat kde ty….s kým…jak….co…..proč……..no vidíš to, taky už nevíš, viď? Takže asi takhle…moment, přeci jenom si dojdu s tím měchýřem…a víte co? Já si dám k tomu sepisování mistra Kofího z automatu Nescafé.
Co takhle začít Irskem? Je možné, že mnozí z Vás ještě vůbec netuší, proč jsem se vlastně vrátila tak brzy. Odpověď na tuto zapeklitou otázku je jednoduchá. Nebyla práce. Po příjezdu domů přišlo opět rozjímání, co dál. Než se rozkoukám, vezmu první brigádku, co mi přijde pod ruku. Zapisovatelka při třídění chemikálií v nelegálním skladu v Nalžovicích. Ok, docela dobrý pro začátek. (lok kafe) Vyhýbám se hospodám, sekám, jak se říká, dobrotu. Asi po měsíci se mi naskytne pracovní pozice sales support v jedné nejmenované firmě New Telekom (promiňte, já musela). To byl tuším přelom dubna a května. A helejmese, tady máme někde první akci po příjezdu z Irelandu. Byli to Double bubble v pardubickém klubu Žlutý pes. (další lok) to byla akce dobrá, říká mi má paměť. Proběhlo přivítání…nějaký ten rumíček a bylo veselo. Jen ten závěr se nějak pokazil, ale to se mi vůbec nechce rozebírat. Noční jízda vlakem, velký plivanec vlaku nás dvou (duo padede) na Hlaváku v Praze, následný přesun na (další lok) Budějovickou ke Kejmle do bytu, upadnutí do postele a upadnutí do bezvědomí…nebo spíš vzdálenějšího vědomí, tam někam, kde je mi to všechno úplně jedno. Kolem 10 se budím a mastím si to na bus domu.
Takže, začala jsem chodit do zaměstnání. Firma New telekom, pracovní pozice sales support. To znamená, že jsem dělala podporu prodejcům. Příprava smluv atd. no, teda parádní nuda. Jak říkám, vždycky hned první den poznám, jestli jsem právě pro danou pozici zrozená…(dopíjím kafčáka)A hned první den převládala odpověď NE. I když jsem se snažila, mít tu práci ráda. Nicméně, nesedli mi ani ti lidé, co tam dělali a ti, co mi sedli, byli právě ve výpovědní lhůtě-prostě tam končili. Končili kvůli řediteli-to hlavně. No a já se vůbec nedivila a v den, kdy dal ředitel do huby jednomu kolegovi, jsem se k těm lidem, jež byli ve výpovědní lhůtě přidala a dala okamžitě výpověď ve zkušební lhůtě. Takže opět pracák a otázky, co dál? V této době ještě proběhla rozlučka s Onudy. Onudy se nám vzdálila na nějakou dobu do Arábie, aby tam pomáhala zachraňovat životy. Jo, rozlučka to byla parádní. Opět Pardubice a klub (oblíbený klub) Ponorka. Spousta známých, spousta dobré nálady, Fundamentalista, spousta tance a též pitiva. Bylo to super, škoda, že to byla rozlučka a ne slučka. Tady jsem se i poprvé (a zatím naposledy) potkala s Pablem, který se protentokráte ujal role fotografa. On a Kejmla odjeli, já a Onudy a Radka atd, jsme ještě pařili v rytmu Iggyho Popa a Pixies. Pak přišel i můj čas. Rozloučení se s Onudy a go na nádraží, pak Praha a spánek se konal v příjemné společnosti na Žižkově, Kubelíkova 1051 (díky, holky, za nocleh, díky za všechny noclehy).
Nyní jsem tedy nezaměstnaná…přichází spousta nabídek na brigádky. Prodej kávy ve specializovaném obchodním řetězci Ebel. Po prvním dnu přišla nabídka brigádky v hospodě tam u nás. Neváhám, beru to. Ještě než jsem tam nastoupila, přišla lákavá nabídka z Úřadu práce. Hlavní vedoucí na dětských táborech a školách v přírodě(firma Star Line). TO BERU!
Máme datum 5. června a my s Kejmlou pádíme na Doupnici. Vyrážíme ještě v předtermín, abychom mohly případně pomoci. Dorazily jsme někdy navečer, pivečko se už točilo a probíhaly přípravné práce. Je mi zima, je tma a tak si jdu pro něco na sebe do stanu (do stanu, který jsme postavily za 2 vteřiny, no fakt), beru si svetr a vyrážím zpět do areálu. Blížím se k mezi. Mám kuráž…tu mez přeci seběhnu i potmě……sbíhám…náhle tupý náraz do hlavy, padám k zemi….konečně vím, proč se v komisech malují nad hlavami, jejímž majitelům se stala nějaká nehoda, hvězdičky. Přísahám, že jsem je viděla i nad mou hlavou. Krvácí mi ruka! Bože….au…..no nic, díky, Maliňáku, za ošetření, už jsem v cajku. Ráno, příjemné probuzení, vstávačka a pak úklid podia. Máme hlad, tak vyrážíme do nějký vesnice pro něco k jídlu. Náš záměr korunuje úspěch. Festival začíná a Kejmla se tímto zapojuje do pracovního procesu. Má na starost second stage a páni, jde jí to! A tak to tam nějak probíhá…..a je to super….tančíme, zpíváme (v sekci videa přibyde brzy video 3. stage-já, Mishala, Karkulka) a decentně popíjíme. Po fesťáku opět dom.
Ok, nastoupila jsem na zkušební týden na brigádu na školu v přírodě v Hrachově (poté jsem se měla rozhodnou, zda zde budu chtít dále pracovat). Jenže jak říkám…první den se to pozná…a čtvrtý den už odjíždím domů, ale beru to přes doktora, protože za těchto podmínek by jen málokdo nedostal takovou sra*ku, jako já a horečku
Mám dojem, že teď bych měla napsat, že jsem opět bez worku…..ano, domnívám se velmi správně…nevadí. Teď se zabývám přípravami na Hasfest. První ročník příčovského festivalu. Zde pouze odkážu na fotogalerii. A za sebe i spoustu lidí můžu říct: Bylo to super!!!!
Po festu se ale zase dere napovrch ta zrůdná myšlenka: Co teď? Co dál? No, co budeš, sakra, dělat teď? Co asi…pracovat přeci (slovo pracovat vymyslel kdo? Teda ani ta činnost mi moc nelahodí). Zasedám ke kompjůtru a ve složce Petra hledám svůj budižkničemu životopis….zaměstnám fantazii a náhle na mě z monitoru kouká budoucnost televizní hvězdy. To je jasný, tenhle živoťák musí klapnout. Probírám se e-maily a přemýšlím, kam ho poslat….dobře to bychom měli…..no, a teď teda sedím na recepci, v budově České televize a píšu tenhle spisek. Recepce není můj sen, ale někde se začít musí. Tak tu vlastně čekám. A víte co? I po prvním dnu mě to čekání pořád baví. (už jsem tu týden..hehe).
Takže končím se psaním (áá příroda opět volá), je
These words by Zí